Italská kuchyně patří mezi jednu z nejoblíbenějších a není divu. Těstoviny, pizza, dobrá káva a na závěr samozřejmě gelato! Kdo by odolal takové nabídce. V italské kuchyni to voní čerstvými ingrediencemi, mořem a láskou k jídlu. Ale pozor – ne všechno, co považujeme za ryze italské, by opravdový Ital schválil. Neděláte náhodou jednu z následujících chyb?
1) Není káva jako káva
Káva je nedílnou součástí italského života. Pije se ráno, po obědě i odpoledne, ale má svá pravidla. Piccolo je sice italské slovo, ale rozhodně ne název italské kávy. Pravděpodobně máte na mysli ristretto, nápoj o objemu přibližně 20 ml, který pochází z jižní Itálie a Sicílie. Proč je tak malinké? Na jihu je větší teplo a vypít horký šálek klasického espressa by znamenalo více se zapotit. Odpustit si kávu úplně ale jižané nechtěli, proto ji prostě „zkrátili“. Do kategorie kávových omylů patří i cappuccino. To sice na rozdíl od piccola existuje, zato se nikdy nepije po obědě. Je to oblíbená součást italské snídaně nebo dopolední svačiny, po hlavním jídle ale dávají Italové přednost kávě bez mléka. Takže po obědě un ristretto, per favore!
2) Vidličky a nože
Špagety se jí jen vidličkou. Tady to máte černé na bílém. Lžící si pomáhají jen děti, které ještě tolik neumí natočit špagety na vidličku opřenou o dno talíře. Úplné tabu je těstoviny krájet – pokud vám bylo víc než pět let, nejspíš se na vás obsluha v restauraci trochu zamračí, když na svoje fettuccine vyrazíte s nožem.
3) Neexistující omáčky
Boloňské špagety a fettuccine Alfredo patří mezi obecně známá a oblíbená jídla, pokud se ale vydáte ochutnat tyto speciality přímo do Itálie, asi příliš nepochodíte. Nad vaší objednávkou spaghetti alla bolognese bude číšník možná chvilku vrtět hlavou, protože tady nic takového neznají. Říká se jim totiž pasta al ragú. S fettuccine Alfredo je to podobné, Alfredo se jim říká snad jedině v Římě, kde tento pokrm vznikl v restauraci vedené panem Alfredem Di Lelio. Jinde je znají jako pasta al burro e parmigiano – těstoviny s máslem a parmezánem.
4) Salátová pohroma
Na policích supermarketů najdete mezi česnekovým, francouzským a farmářským i italský dresing na salát. Většinou má jogurtový základ se směsí několika bylinek. Ital by po něm ale nejspíš nesáhl. Zeleninový salát bezpochyby patří do jejich jídelníčku, ale upravuje se jen velmi jednoduše. Jí se buď pokapaný olivovým olejem nebo balzamikovým octem. Chuť zeleniny přeci není potřeba ničím přebít.
5) Čas na chléb
Italský bílý chléb je prostě báječný a člověk by se jím dokázal přejíst. A často to v restauracích i děláme. Ošatka křupavého voňavého pečiva je lákavá, ale neměli byste se jím cpát už před jídlem. Má úplně jiný účel – až po vašem primi nebo secondi zůstane v talíři omáčka, která se na těstoviny už nevešla, můžete ji chlebem vytřít a užít si tak jídlo do posledního zbytku.
6) Hromady sýra
Že se parmezán dá nasypat na každé italské jídlo? Rozhodně ne. Je to sice oblíbený doplněk k těstovinám, ale v žádném případě nepatří na pokrmy s rybím masem nebo mořskými plody. Pro toto pravidlo existuje jednoduché vysvětlení. Oblasti, ve kterých se v Itálii vyrábí sýr jako třeba Piemont nebo Lombaride, jsou převážně ve vnitrozemí, kde se ryby nejí zdaleka tolik jako na pobřeží. Další důvod je ten, že ryby mají jemnou chuť moře a měly by se podávat upravené co nejjednodušeji. Slaný a tučný sýr by chuť ryby zbytečně přehlušil.
7) Není kam spěchat
Poslední bod není ani tak o jídle jako o stolování. Hlavní ingrediencí italské hostiny je totiž čas. Italové nikam nespěchají, obědvají pomalu a nikdy se nespokojí jen s jedním chodem. U stolu se baví, vypijí nějaké to víno a své jídlo prožívají. Ostatně, není středomořský způsob života něco, za čím míříme na každou dovolenou? Trocha toho dolce far niente, tedy sladkého nicnedělání, dobré jídlo, slunce a radost ze života. Inspirujte se a sejděte se s přáteli na pořádnou italskou večeři.
Kam zajdete na italské speciality? Chybí nám nějaký bod, za které by se Ital také zlobil?