Ne, nehledejte gramatické chyby v názvu Mikyna. Ten totiž není odvozen od kusu oblečení, ale od jmen provozovatelů Mikeše a Týny. I když s tím oblečením nebudete daleko od pravdy – nutno podotknout, že ještě donedávna se Týna věnovala právě pletení designových Coolichů. 
Než totiž vznikla samotná provozovna Mikyny, setkávali jsme se s jejími představiteli hlavně na blogu Mikyna v kuchyni, kde nejeden člověk našel inspiraci. Později tato vášeň pro jídlo přerostla v touhu otevřít v Liberci takový podnik, který by nebyl klasickou kavárnou, ale místem, kam se zastavit na oběd nebo posezení s přáteli. Celý nápad se zrodil už v době, kdy se Týna s Mikešem byli podívat u protinožců, jak si žijí. „V Austrálii jsme nasbírali tu největší inspiraci – tam vlastně byla spousta takových podniků, kde v nabídce najdete burgery, saláty, polívky, sendviče a vše báječně voní a chutná.“
V Mikyně se nesnaží o napodobeniny klasických jídel – proč taky. Jako příklad Týna uvádí aztécký pokrm guacamole s nachos – živé jídlo, které v sobě ukrývá nepřebernou škálu chutí a vůní podpořenou obrovskou výživovou hodnotou – to je jídlo, které funguje, tak proč se zabývat gulášem ze sójového masa, který nikdy nebude tak dokonalý jako guláš z masa.
„Na začátku se nás třeba lidi ptali, čím zahušťujeme polévky? No čím, zeleninou. Tam přeci není potřeba dávat mouku.“ odpovídá Týna na otázku, zda mají gastronomické vzdělání a dodává: „Myslím, že v dnešní době je spíš výhodou vzdělání v této oblasti nemít, protože nejste zkažení těmi špatnými postupy, které se na školách učí. Nemůžu nevzpomenou na předmět vaření, který jsem na střední škole absolvovala a moc se na něj těšila. Tam jsme se měli naučit odpalované těsto. Celý postup spočíval ve smíchání sypké směsi s ostatními surovinami. A to je přesně to, od čeho my dáváme ruce pryč.“ Suroviny nakupují napřímo od zelináře a na vajíčka a tvaroh mají dodavatele z Železného Brodu. Jsou ovšem věci, které se do Mikyny vezou přímou cestou z daleké ciziny. „Příkladem za všechny jsou olivy, olivový olej a feta – to jsou komodity, které si necháváme vozit přímo z Řecka.“ konkretizuje Ondra.
S nákupním seznamem jako v romantickém filmu
„Chodíme i na trh v centru Liberce. A to jsou ty momenty, kdy si to štráduju s košíkem a nákupním seznamem a cítím se, jak v nějakém filmu.“ dodává se smíchem Týna. „Ale to jsou ty romantické představy o provozování kavárny, které má spousta lidí v našem okolí. A já byla to samé. Ta realita je pak naprosto jiná. Musíte pracovat od rána do večera sedm dní v týdnu. Najít lidi, na které můžete věci delegovat a spolehnout se na ně. 
Když se host zeptá, zda mu dáte recept, tak dáte? „Jo, tak znáte to. Já mu můžu dát přesné znění receptu, ale pak je důležitá i ta zručnost. Máme tady třeba citronový koláč, který bez cukrářského teploměru neupečete. Tam jsou takové kroky, na které potřeba mít velkou zkušenost a je to tak pracné, že já osobně bych na to šla radši do kavárny, než si to doma pekla sama.“ směje se blondýnka. „To samé makronky. To je věc, která lidem chutná, ale je to taková piplačka než si doma upéct plech jedné chuti – to se prostě radši zastavím v kavárně a ochutnám těch příchutí více.
Máme složku, kam vkládáme všechny nápady
A co od Mikyny očekávat do budoucna? „Vlastně máme takovou složku na počítači, kam vkládáme různé nápady, které bychom do budoucna rádi realizovali. Jediné, co nám nehraje do karet, je čas.“ konstatuje smutně Ondra. Po prázdninách tu ale pár novinek zavedli. První změnou je rozšíření otevírací doby až do devíti hodin večer. „Snažíme se lidi nalákat i na posezení u sklenky vína po práci. Ale je těžké naplnit očekávání lidí, kteří nás mají spíš za místo pro oběd. Snažíme se mít denní polévku, sendviče, quiche i večer jako menší večeři.“ Další novinkou se pak může zdát sobotní nabídka snídaní – to je ten prostor, kdy vám tu připraví vajíčka, ovesné kaše, toust s ricottou, avokádem a zastřeným vejcem nebo jogurt s müsli.
A co rozvoz jídel?
„Je to u nás taková stále otevřená otázka, na kterou se lidi neustále ptají.“ odpovídá Ondra na dotaz ohledně rozvozu jídel po Liberci. „Těch lidí je hodně, co by rozvoz uvítali a to nejen proto, že naše lokalita úplně nenahrává možnosti si sem mezi prací zajít na oběd. Děsí nás ale fakt, že my jídlo v určité kvalitě vydáme, jenže než se dostane ke konzumentovi, urazí určitou cestu, která mu na vzhledu moc nepřidá. Pak je to prostě obrovský kompromis s kvalitou, který ještě budeme muset promyslet.“
Jdeme na pizzu?
A co jíte nejradši vy? „Ježiši, kdybyste viděli, co my večeříme.“ začne Týna a trochu se u toho červená. „Večer tady skončíme a zazní: Jdeme na pizzu? Jak člověk vaří, peče a ochutnává, tak už na to nemáte chuť. Takže musíme uznat, že naše životospráva se za posledních devět měsíců strašně zhoršila“ uzavírá celé povídání s provinilým úsměvem.
